Psaní je akce představující nápady pomocí grafických značek, na konkrétní médium. Můžeme uvést jako památka starověku, jeskynní malby, primitivní muži na skalách, na zdech svých jeskyní, které nějakým způsobem sdělené myšlenky na ostatní. Vynález řecké abecedy však znamenal přechod od pravěku k historii (od roku 0).
Egyptské hieroglyfy nebo prehistorické jeskynní malby nejsou považovány za psaní pro prostý fakt, že nemají argumentační linii, ale přenést nápad z jejich set jako obecné grafické. Ať už je psaní po řeči nebo naopak, je pro lingvistiku stejně velký problém jako u vejce a kuřete. Ale obecně, semiologists a lingvisté se shodli, že psaní je po řeči, a proto, to je více komplexní systém, který spojuje gramatiky, sémantiky a syntaxe vytvářet soudržné a soudržné myšlenky.
psaní se datuje tisíce let, i když je třeba jej odlišit od ústního přenosu z člověka na člověka, který představoval způsob komunikace po mnoho staletí a masivním způsobem. Psaní byla vyhrazena pouze pro sociální elity, vysoké skupin společnosti, kteří měli přístup k vzdělávání a učení se psát, pak se věnovali literatuře nebo přístup k vědeckým poznatkům.
Nepochybně vynález mobilního typu knihtisk, datovat se od sedmnáctého století, navrhl německý zlatník Johannes Gutenberg skončil s pojetím psaní a zejména literatura jako kulturní aktiva vyhrazena elitám, a to způsobem, se stal se rozšířený.
dnes se naučit psát je jednou z věcí, které se poprvé naučíme v životě, obvykle před šesti lety. I na tomto základě lze definovat, zda je člověk gramotný (tj. může psát a číst) nebo ne. V makro aspektu stejným způsobem průměrujeme, jaké procento gramotnosti / negramotnosti existuje v dané zemi nebo regionu světa.
akt psaní zmutoval v průběhu času: nejprve to byla ruční psaní s pery, které byly načteny v kalamáře, dokud pero se objevil. Pak mechanizace z psacích strojů. Dnes máme rychlý pokrok v elektronice, která nám poskytla počítače, tablety, mobilní telefony, se kterými můžeme psát.
