Jako můj přítel a kolega Peter Biskind říká, Blue Jasmine je první film Woodyho Allena, který nevypadá jako slibný návrh, že by mohli mít prospěch z další běh přes psací stroj. Spíše si myslím, že scenárista-režisér splnil přesně to, co si tentokrát stanovil. Jen si nejsem jistý, jak moc se mi výsledek líbil. To nejsi ty, Woody, to jsem já.
modrý jasmín může být Allenův nejkrutější film vůbec, který něco říká, protože jde o režiséra, který nikdy nebyl vůči svým postavám nijak zvlášť Štědrý. V podstatě je to ale také jeden z Allenových nejlidštějších filmů. Upozornění na mírný spoiler: toto je film, který čerpá hluboko ze studny tramvaje s názvem Desire. Cate Blanchett, která hraje Blanche du Bois na pódiu, je zde obsazen jako aktualizovanou verzi Tennessee Williams je anti-hrdinka Blanche snění o vybledlé Jižní aristokracie nahrazeny moderní bludy chováni život, jak žil mezi 1 procento na Manhattanu a Hamptons. Film začíná s Jasmine (rozená Jeanette) přijíždí do San Francisca, se zlomil, ale stále letí první třídou, omámení obětí finanční skandál jejího bývalého manžela. Nyní bez domova, je nucena spoléhat se na pohodlí své odcizené sestry, zázvor, který je romanticky zapletený s modrým límečkem jménem Chili. (I když vidíme Chili v ženušce, zdrží se křiku, Hej, Ginnnnn-gerrrrrr!!!!)
Jako Tramvaj, Blue Jasmine je příběh Jasmine další pokořující, horní-třída předpětí temperamentní proti skále dělnické třídy zemitosti; stejně jako Streetcar, Allenovo dílo sdílí snobství své hrdinky, režisér stejně zděšený jako Jasmine Chiliho a Ginger gaucheries, jejich nezájem o vysokou kulturu, jejich aspirační prázdnota. Scéna, kde Chilli a Zázvor zkuste nastavit Jasmín, stále lpí na ni Chanel taška, s oplácanej, tukem opice pal Chilli to je trapnost vyvolávající, ale více, protože spisovatel-režisér je blahosklonnost vůči své dělnické třídy znaků, než je pro jejich bezradností, jako dohazovači. Řekl, že Allen se udělit Chilli a Zázvor dobré srdce, a jako režisér má zvýšená jeho občas tón-hluchý scénář, casting Bobby Cannavale a Sally Hawkins, oba vynikající.
byl jsem rád, že Allen se snaží, aby se vymanily z jeho obvyklých film vesmír, že hermetické Upper East Side fantazie (rozšíření do Evropy), kde peníze je téměř nikdy problém, a dokonce i teenageři jdou do opery a kopat Sidney Bechet. Blue Jasmine se zabývá současnou kulturou a sociální politikou do té míry, že Allenovy filmy byly zřídka, pokud vůbec, Možná od Manhattanu. (I když si myslím, že v roce 2013 by i hýčkaná Manželka Park Avenue uměla používat počítač.) A už se někdy opravdu vypořádal s třídou, kromě bodu zápasu, který mohl být stejně snadno stanoven v Balzacově Paříži? Nový film znamená být post-crash fable, a skutečnost, že jsme se nechat Jasmine jako slepý a bludy, jak jsme ji našli, možná, pěkné satirické bod (jeden Elizabeth Warren může ocenit). Jako lidské drama, ačkoli, je to všechno trochu kruté. Jasmín, vidíte, není jen slepý a bludy—ona je také alkoholické a duševně nemocné, a podíval se na jeden způsob, jak film je sériový ponížení ženy, která, bez ohledu na to, jak hrozné a domýšlivý a spoluúčast-nebo-ne v zločinech manžela, ona může být, máme náklonnost. Je to díky ve velké části k Blanchett, která nám umožňuje nahlédnout, strach, panika, a zranitelnost pod Jasmine povrchu, dokonce i na jeho nejvíce lakované. Představení je jako sledovat, jak se nádherná váza sama zachová, aby se nerozpadla, když padá na podlahu.
Allen byl krutý pro mnoho jiných jeho postav, především u trestných Činů a Přestupků, a on také opustil mnoho dalších postav jako vězni své vlastní stáze a bludy—Purpurové Růži z Káhiry a Vicky Cristina Barcelona přijde na mysl. Ale nejsem si jistá, zda ty ostatní postavy byly docela jako plně uvědomil, jako je Jasmín, který je přirozeně hold Allen a Blanchett a jejich alchymie spolu, ale je to také film, pro mě těžké přijmout. (Menšinový názor vzhledem k recenzím, které jsem četl.) Viděl jsem v něm sadismus, nad rámec obvyklé misantropie. (Láska misantropie!) Nebo, jinak řečeno, Blue Jasmine cítí jako tragédie bez katarze—zajímavá věc, ale nijak zvlášť pohybu, nebo možná i obdivuhodné.