Pro moji bratři Carl a Beethoven
Ó vy muži, kteří si myslí, nebo říkají, že jsem zlý, tvrdohlavý nebo misantropického, jak velmi jste mě špatně, nevíte, tajemství příčiny mé zdánlivé, od dětství mé srdce a mysl byly odstraněny jemné pocity dobré vůle, byl jsem i někdy touží vykonat velké skutky, ale přemýšlet teď, že za šest let jsem byl beznadějný případ, zhoršuje nesmyslné lékaři, podváděl rok co rok v naději, že zlepšení, konečně nucen čelit vyhlídce dlouhotrvající nemoc (jejíž vyléčení bude trvat roky, nebo, snad, být nemožné), se narodil s horlivým a živý temperament, dokonce náchylnější k odklonu společnosti, jsem byl nucen brzy izolovat sebe, žít v osamělosti, když jsem se občas snažil zapomenout na všechno, Ó, jak krutě jsem byl zhnusen dvojnásob smutné zkušenosti z mé špatné jednání, a přesto to bylo pro mě nemožné říci, aby lidé mluví hlasitěji křičet, protože jsem hluchý. Ach, jak jsem mohl uznat takové vady v ten smysl, který by měl být dokonalejší ve mě než v ostatní, pocit, který jsem kdysi vlastnil v nejvyšší dokonalosti, dokonalosti jako pár jistě v mé profesi se těšit, nebo mít těšil – O to nezvládnu, proto odpusť mi, když mě vidíš čerpat zpět, kdy bych s radostí setkávat se s vámi, mé neštěstí je dvojnásob bolestivé, protože to musí vést k mému nepochopení, pro mě tam nemůže být žádná rekreace ve společnosti mých kolegů, rafinovaný styk, vzájemnou výměnu myšlenek, jen trochu, stejně tak jako největší potřeby velení mohu smíchat se společností. Musím žít jako vyhnanec, když jsem se přiblížit blízko k lidem hot teroru, zmocňuje se mě strach, že jsem může být vystaven nebezpečí, aby se můj stav bude pozorovat – tak to bylo v průběhu uplynulého roku, který jsem strávil v zemi, které velel můj inteligentní lékaře, aby ušetřil můj sluch stejně jako je to možné, v této téměř setkání mé přirozené dispozice, i když jsem někdy běžel pult, aby to dávat na můj sklon pro společnost, ale to je ponížení, když jednou stál vedle mě a slyšel flétnu v dálce a já jsem neslyšel nic, nebo někdo slyšel pastýř zpívá a znovu jsem slyšel nic, takové incidenty mě přivedl na pokraj zoufalství, ale trochu víc a já bych ukončit svůj život – jen umění, to bylo, že zadržené mě, ah zdálo se nemožné, aby opustit svět, dokud jsem vyrobil vše, co cítil jsem se povolán, abych vyrábět, a tak jsem vydržel tento bídný život – opravdu katastrofální, vzrušivé tělo, které náhlá změna může hodit od nejlepší do nejhorší stav – Trpělivost – to je říkal, že jsem si nyní musí vybrat pro můj průvodce, Udělal jsem tak, doufám, že moje odhodlání zůstane pevně vytrvat, dokud to prosím neúprosný parcae na chleba vlákno, možná jsem bude to lepší, možná ne, Jsem připraven. Nucené už v 28. roce, aby se stal filozof, O to není snadné, méně snadné pro umělce, než pro kohokoliv jiného – Božský ty lookest do své nejvnitřnější duše, ty víš, ty víš, že láska k člověku a touha dělat dobré žít v něm. Ó muži, když jednoho dne budete číst tato slova, odrážet, že jste to udělal mě špatně a nechal nešťastník pohodlí sebe a jeden z jeho druhu, kteří i přes všechny překážky přírody, ale udělal vše, co bylo v jeho moci, aby byl přijat mezi hoden umělců a mužů. Vy, moji bratři Carle, a jakmile zemřu, pokud je Dr. Schmid stále naživu, požádejte ho mým jménem, aby popsal mou chorobu a připojil tento dokument k historii mé nemoci, aby se svět mohl po mé smrti smířit se mnou. Zároveň prohlašuji, že jste dědici mé malé štěstí (pokud to tak lze nazvat), rozdělit spravedlivě, mějte se a vzájemně si pomáhat, co zranění jste udělali mě víš, že už je dávno odpuštěno. bratře Carle, děkuji Ti za to, co jsi ke mně v poslední době projevil. Mým přáním je, aby vaše životy byly lepší a svobodnější od péče, než jsem měl, doporučuji ctnosti svým dětem, to samo o sobě může dát štěstí, ani peníze, mluvím z vlastní zkušenosti, byla to ctnost potvrdil, že mi v bídě, aby vedle své umění vděčím tomu, že jsem neměl ukončit svůj život sebevraždu. – Sbohem a milujte se-děkuji všem svým přátelům, zejména princi Lichnovskému a profesoru Schmidovi – přeji si, aby nástroje od Prince L. být zachována tím, že jeden z vás, ale nechal žádný spor výsledek z tohoto, tak brzy, jak mohou lépe sloužit účelu, prodávat je, jak jsem rád, že budu-li já může ještě být užitečné pro vás v mém hrobě – s radostí jsem uspíšit smrt – pokud to jde, než budu mít příležitost ukázat všechny své umělecké schopnosti, to bude ještě přijít příliš brzy pro mě i přes můj těžký osud a asi bych si přál, aby to přišlo později, ale i tak jsem spokojen, nebude osvoboď mě z mého stavu nekonečné utrpení? Přijď, až budeš chtít, setkám se s tebou statečně. – Sbohem a nezapomeň na mě, až budu mrtvý, zasloužím si to z vás, protože jsem na vás často v životě myslel, jak vás udělat šťastným, být tak –