Systematika: John LeConte původně popsal tento druh jako Testudo insculpta v roce 1829, a to na základě vzorku od „severních států.“Typová lokalita byla omezena na okolí New Yorku Schmidtem (1953). Rod Clemmys byl poprvé použit pro tento druh Fitzingerem (1835). Všichni autoři Virginské literatury použili současnou nomenklaturu. Nejsou rozpoznány žádné poddruhy.
morfologie: krunýř zploštělý a drsný (sochařský); každý scute se skládá z pyramidy nepravidelného růstu vrstev a annuli (drážek), tvořil, protože scutes nejsou kůlny ročně; zadní okraj krunýře zoubkované a rozšířený; bodů 12/12, pleurals 4/4, a vertebrals 5; hingeless plastron 85-100% CL.
Zbarvení a Vzor: hnědá Krunýř, často s krátkými černé a žluté čáry vyzařující z horní zadní rohy každého pleurální scute; ventrální strany z bodů, stejně jako most, může mít černé skvrny; hingeless plastron žlutý, každý plastral scute má nepravidelný až podlouhlé černá skvrna na každé posteriolateral rohu, hlavy, krku a horní části končetin, hnědé až černé; končetiny s červená, oranžová, nebo žlutá pigment na spodní plochy. Hlava je široká s plochým hřbetem; horní čelist je vroubkovaná ve střední linii.
Pohlavní Dimorfismus: Dospělí samci mají konkávní plastron, dlouhý ocas s análním otvoru přesahuje krunýře, a zvětšené šupiny na přední část přední končetiny. Samice mají ploché plastrony, krátký ocas a na předních končetinách žádné zvětšené šupiny. Třináct mužů z Fairfax a Frederick kraje v průměru 199.8 mm CL a 179.3 mm PL, a 13 samic v průměru 179.8 CL a výše 180,3 mm PL (J. F. McBreen, os. komunikace.). Lovich et al. (1990) uvádí průměrné CLs 196 mm pro muže a 183 mm pro ženy z Virginie, ale identické PLs (178 mm). Indexy sexuálního dimorfismu založené na CL pro tyto dva vzorky byly -0,11 a -0,07. Sexuální rozdíly v prekloakální vzdálenosti nejsou známy. Hlava jednoho dospělého samce (14.8% CL) byla větší než u jedné ženy (11,2% CL) z Frederick County. Barva spodní strany končetin, brady a krku se liší mezi pohlavími: světle žlutá u žen a oranžově červená u mužů. To je zvláště významné v období páření.
Matoucí Druh: Několik dalších Virginia želvy mohou být zaměněny s Dřevo Želva, protože z charakteristických sochařských jeho shell. Terrapene carolina má vysoce klenutý krunýř bez sochařských a sklopné plastron, který umožňuje, hlavy a končetin, aby byl zcela uzavřený plášť. Mladiství Chelydra serpentina mají dlouhé ocasy, ale malý, křížový plastron.
Geographic Variation: None known for Virginia populations. Harding and Bloomer (1979) uvádí, že červeno-oranžové zbarvení u dřevěných želv z východní a jihovýchodní části jeho rozsahu je nahrazeno žlutou a nažloutlou oranžovou v západní části.
Biologie: Dřevo Želvy zabírají širokou škálu stanovišť, včetně zalesněných údolních nivách a v blízkosti sjezdovky, pole v různých fázích sukcese, mokré louky a zemědělská půda. Primárním požadavkem je přítomnost vody, obvykle potoka nebo potoka. Simpson a Simpson (1977) uvádí, Virginské Dřevo Želvy být běžné, že spolu pstruh potoků a v údolních niv potoků, které měl pawpaw (Asimina triloba) a bladdernut (Staphylea trifolia). V Pensylvánii bylo více času stráveno v potoce než ve třech dominantních stanovištích: olše, tráva-ostřice-forb a kukuřičné pole (Kaufmann, 1992). Roční cyklus je rozdělen do dvou fází: vodní fáze a suchozemská fáze. Dřevo želvy přezimují na dně potoků nebo potoků, v rámci banky převislé potoků, nebo v ondatří nory (Ernst, 1986a). Ve Virginii, pevné fáze se vyskytuje od dubna do listopadu, ale některé vodní pohyby se vyskytují v ostatních měsících (Ernst a McBreen, 1991a). Další pozorování a muzejní záznamy Virginských dřevěných želv byly v dubnu až červnu (9), červenci (1), srpnu (3), říjnu (1) a prosinci (1). Obě pohlaví se na jaře a v létě značně pohybují a zůstávají na vlhkých stanovištích (Ernst A McBreen, 1991a). Jeden muž z Virginie označený rádiovým vysílačem se přesunul 1.0 km za jeden den od svého hibernaculum do svého letního domovského dosahu (Ernst A McBreen, 1991a). Dřevěné želvy jsou denní. Když se nevyhřívají nebo shánějí potravu, želvy tráví většinu dne skryté ve vegetaci nebo pod ní. Jejich denní aktivita se přesouvá z odpoledne na jaře na ráno v létě a zpět na podzim (Ernst A McBreen, 1991a).
tyto želvy konzumují širokou škálu kořisti. V Pensylvánii, povrch (1908) našel rostliny v 76% (např., vláknitých řas, mechu, fialky , borůvky , ostružiny , šťovík) a části zvířat v 80% (žížaly, hmyz, mrtvé ryby, pulci, novorozené myši) vzorky zkoumal. O stravě želv Virginia wood je známo jen málo. Kaufmann (1986) popsal pást chování“ dupání “ pro žížaly a jiné bezobratlé kořisti v populaci dřevěných želv v Pensylvánii. Záchvaty se skládala z tramping rytmicky několikrát s jednou přední nohou a pak druhou ve výši jeden stomp za sekundu, což způsobuje přední tělo rock ze strany na stranu. Záchvaty obvykle trvaly déle než 15 minut a dva trvaly přes 4 hodiny. Žížaly byly převládající kořistí lákanou vibracemi, které se dostaly na povrch. Toto chování musí být ve Virginii ještě pozorováno. Primárními predátory dřevěných želv jsou lidé, kteří je shromažďují a odstraňují z přírodních stanovišť, přejíždějí je po dálnicích a způsobují ztrátu stanovišť. Je známo, že mývalové (Procyon lotor) a skunky (Mefitis, Spilogale) jedí vejce. Mladiství jsou kořistí mývalů, skunků, vačic (Didelphis virginiana), divokých koček a psů, brodivých ptáků ,vran (Corvus spp.), Snapping Turtles (Chelydra serpentina) a large fish (Harding and Bloomer, 1979). Dospělí jsou někdy jedeni mývaly.
Ve Virginii, páření a páření konat ve vodě a vyskytují se především na podzim, i když některé námluv dochází na jaře (Ernst a McBreen, 1991a). K páření několika zajatců ze západní Virginie došlo 29 září, 31 říjen, a 5 Prosinec. Během páření jsou muži agresivní, často používají taktiku, která nutí neochotné ženy spolupracovat. Dne 29. září 1982 jeden zajatý muž doslova skočil na ženu ze skály, když plavala kolem a popadla okraj krunýře všemi nohama. Držel ji pod vodou téměř 15 minut, během nichž jí nikdy nedovolil dýchat. V posledních 8 minutách se často zvedl shell nad ní a vytáhl tvrdě, což způsobuje náboje libra společně a produkovat slyšitelný zvuk, který by mohl být slyšet z 10 m od hotelu. To nevedlo k páření, protože samec ztratil rovnováhu a samice unikla jeho sevření (C. a. Pagu, pers. komunikace.). Lovich et al. (1990) uvádí minimální PL 141 mm pro dospělé muže a 134 mm pro dospělé ženy v Pensylvánii a Virginii. Věk v dospělosti není u populací Virginie znám.
populační ekologie tohoto druhu na jižním okraji rozsahu tohoto druhu není známa. Harding and Bloomer (1979) hlásil hustotu obyvatelstva 5 dospělých na akr (12,3 na hektar) v optimálním prostředí v New Jersey. Simpson a Simpson (1977) poznamenali, že na základě slovních zpráv byla dřevěná želva třetí nejvíce pozorovanou želvou v oblasti okresu Frederick-and-Shenandoah. Domácí rozsahy 0,4-2.Pro severní populace byly odhadnuty 4 hektary (Harding a Bloomer, 1979). Nízký reprodukční úspěch je pravděpodobně charakteristický pro tuto želvu, protože se jedná o zvíře s dlouhou životností. Dřevěné želvy mohou žít až 40 let v divokých populacích (Lovich et al ., 1990).
Poznámky: často používaný název pro tento druh v Frederick County je „skiddlepot,“ někdy upraven tak, aby „skillpot“ nebo „siddlepot“ (Simpson a Simpson, 1977). Název „redleg“ se nepoužívá, ačkoli někteří místní lidé označují dřevěnou želvu jako “ želvu s červenými nohami.“Obecný název“ dřevěná želva “ se někdy používá pro krabicovou želvu, Terrapene carolina.
ochrana a správa: populace tohoto druhu ve Virginii jsou podle virginského práva uvedeny jako ohrožené. Primární hrozbou je ztráta stanoviště podél NIV a zanášení potoků ze stavebních činností. Neznámý počet je každý rok zabit na dálnicích a shromažďován (nyní nelegálně) pro obchod s domácími zvířaty. Je třeba provádět intenzivnější inventury a chránit místa (zejména malé vodní cesty; Ernst A McBreen, 1991a) před tímto druhem je z velké části vyhuben východně od Blue Ridge. Důkladná studie populační ekologie je nutná k vyhodnocení minimální životaschopné velikosti populace, demografie, a populační dynamika, aby bylo možné vyvinout realistické strategie ochrany a řízení. Soukromí vlastníci půdy by měli být poučeni o situaci tohoto druhu a povzbuzováni k zachování jeho stanoviště (Ernst A McBreen, 1991a).